Letní prázdniny jsou  u konce a dětem školou povinným začíná opět nový školní rok.
Po dvou měsících vyrazí na osmou hodinu do školy a usednou do školních lavic. Nejen první školní den, ale i následující dny jsou děti ještě rozčarovány z prázdnin, chtějí si o všech zážitcích popovídat a mnohdy právě cestou do školy. V záplavě informací se pak ale přestávají soustředit na bezpečnost. Aby nový školní rok dobře začal a vše se obešlo bez problémů, je třeba dodržet několik hlavních zásad.

      Rodiče by neměli podcenit své povinnosti. Měli by děti upozornit na možná nebezpečí, která je mohou po cestě do školy potkat. Kromě toho by je měli vést ke správným návykům a vštípit jim nebo zopakovat již získané znalosti. Děti by se měly striktně naučit, aby silnice přecházely pouze na přechodech pro chodce a dodržovaly barevné značení na semaforech.        
     Určitě je také dobré vybrat pro děti cestu do školy. Ta nejkratší nemusí být vždy ta nejlepší a nejbezpečnější. Rodiče by měli menším dětem vybrat takovou cestu, kde jsou křižovatky řízené semaforem a ne, aby přecházely rušnou silnici bez přechodů. Pokud musí dítě jet do školy městskou hromadnou dopravou, mělo by vědět, že nemá nikomu svěřovat adresu svého bydliště, a že klíče od bytu nemá nosit viditelně. To samé platí i pro mobilní telefony. Děti by neměly brát nic od cizích lidí a měly by vědět, že pokud je bude někdo obtěžovat, mají se obrátit na rodiče či učitele ve škole.
     Pokud mají rodiče doma prvňáčka, je lepší, když ho budou doprovázet v prvních dnech osobně. Při tom ho hned mohou upozornit na riziková místa na cestě.

Nezapomeňte mu vysvětlit a ukázat:
• jak se správně přechází přechod pro chodce
• že přechod pro chodce není místo na hraní ani na povídání
• že dítě nesmí přecházet mezi zaparkovanými vozidly nebo na jiných nebezpečných místech
• pomozte prvňáčkovi zapamatovat si barvy na semaforech a jejich význam
• projděte si s prvňáčkem několikrát trasu do školy a zvolte tu nejbezpečnější, i když bude delší
• je důležité, aby Váš prvňáček znal své jméno, adresu a telefon na rodiče
• aby věděl, že se může obrátit na policistu či městského strážníka
• aby byl ostražitý 

     Na oblečení by dospělí měli pořídit svým ratolestem reflexní doplňky, aby byli zdálky dobře vidět. I tohle přispívá k většímu bezpečí. 
  
    Děti jsou po prázdninách rozdováděné a budou potřebovat několik dní  na to, aby se opět zklidnily a zvykly si na dodržování určitých pravidel chování. Proto je také potřeba apelovat na všechny řidiče, aby věnovali jízdě maximální pozornost, snažili se předvídat, aby mohli včas reagovat na vzniklou situaci a samozřejmě snížili rychlost jízdy. Riziko, že motoristé budou potkávat na začátku září na silnicích děti, které se nerozhlédnou, je vysoké.  
                 
     Rodiče by neměli zapomínat na to, že se děti učí hlavně od nich,  a proto když chvátají a přecházejí na červenou, děti to snadno pochytí. Nezapomínejte, že se potomci zásady bezpečnosti učí nejvíce od vás rodičů, proto jim jděte příkladem.

     Jak jsme se již zmínili začíná nový školní rok. Žáci opět usednou do školních lavic, o vyučovacích hodinách se budou učit novým věcem a o přestávkách navazovat kamarádství, hrát si spolu, povídat si a utužovat přátelství. Tak jak to bylo, je a asi vždycky bude, ve třídě jsou jak silní žáci, tak také ti slabší. Někteří  potřebují méně pozornosti, jiní zase více, někteří si na svých spolužácích něco dokazují, jiní je brání.
A pak přichází to, že dítě se bojí jít do školy V tom případě rodiče a učitelé POZOR!

Děti a šikana
Co je šikana?
• jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat, nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí
• zahrnuje jak fyzický útok v podobě bití, poškozování věcí, tak i útok slovní v podobě vydírání, nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování
• většina případů šikany mezi dětmi se odehrává ve škole, na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí bydliště
. nebezpečí šikany spočívá především v závažnosti, dlouhodobém působení a s tím souvisejících následcích v oblasti duševního a fyzického zdraví.

Druhy šikany:
Fyzická agrese – agresor používá k šikanování oběti fyzické násilí, popřípadě předměty, kterými učiní útok důraznějším.
Slovní agrese a zastrašování – agresor oběti vyhrožuje fyzickým útokem, zastrašuje, nadává ji, vysmívá se nebo ji zesměšňuje.
Krádeže, ničení a manipulace s věcmi – agresor oběti ničí a odcizuje věci, nebo si věci půjčuje a vrací je znehodnocené.
Násilné a manipulativní příkazy - agresor nutí oběť k různým nepříjemným činnostem a úkolům (např. psát za něho domácí úkoly, nosit mu svačiny, posluhovat mu).

Kdo bývá dětskou obětí šikany?
- dítě, které se neumí nebo nemůže bránit
- dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od očekávaného průměru (brýle, nadváha, apod.)
- dítě fyzicky slabé, popř. uzavřené, které těžko navazuje kontakty s ostatními dětmi
- dítě duševně zaostalejší, popř. pomalejší v uvažování
- dítě jiné barvy pleti
- dítě nadprůměrně duševně vybavené, dětský genius.

Jak poznáte dítě-agresora?
- bývá zpravidla starší, tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům a mnohdy i k učitelům, mívá kázeňské problémy
- může být všeobecně oblíbený, temperamentní, sebevědomí, méně nadaný a někdy až překvapivě nebezpečný
- v kolektivu často vystupuje v roli vůdce
- pochází často z rodiny, kde je fyzické, popř. psychické násilí používáno jako běžný komunikační prostředek
- k maskování svých činů často používá „důvěryhodné vysvětlení“, které se snaží opřít o tvrzení svých obdivovatelů

Jaké může být dítě-agresor?
„Hrubián“ – primitivní, impulsivní, hrubý, s kázeňskými problémy, má narušený vztah k autoritě, mnohdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost
         forma – šikanuje tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, šikanování používá cíleně k zastrašování ostatních
        rodina – častý výskyt agrese a brutality rodičů, agresoři násilí napodobují a vracejí

„Elegán“ – velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostný
       forma – násilí a mučení je cílené a rafinované, skryté, bez přítomnosti svědků
      rodina – časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky

„Vtipálek“ – optimistický, dobrodružný srandista, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, většinou oblíbený a vlivný
          forma – šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, má snahu vypíchnout humorné a zábavné stránky oběti
          rodina – obecně – citová deprivace, nepřítomnost duchovních a mravních hodnot

Jaké následky může mít šikanované dítě?
- v dlouhodobém horizontu může šikana vést k poškození fyzického a psychického zdraví
- poškození bývají mnohdy nevratného charakteru, osobnost jedince je narušena dříve, než se stačila rozvinout
- dochází k přetrhání citových vazeb na své nejbližší
- ponižování lidské důstojnosti vedoucí ke ztrátě důvěry k autoritám, která je doprovázená ztrátou iluzí o celé společnosti, která nedokáže garantovat alespoň minimální ochranu před násilím slabým a bezbranným jedincům společnosti

Na co preventivně upozornit začínajícího školáka? 
-    při nástupu do školy své dítě informujte o možném nebezpečí a jednotlivých projevech šikany, např. formou pohádky či příběhu.
- zdůrazněte, že se nemusí bát o šikaně otevřeně mluvit.
- naslouchejte svému dítěti, všímejte si detailů vyprávění o dění ve škole i mimo ni.
- dítě seznamte s širším okruhem osob, na které se může v případě potřeby obrátit.
- zdůrazněte, že nikdo nemá právo ubližovat druhým. Vhodné je použít nějaké ukázky z pohádky, např. (nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj).
- informujte dítě o tom, že vhodnou obranou proti šikaně je dobrá parta a kamarádi, kteří se nebojí pomoci jeden druhému a projevy šikany oznámit někomu dospělému
- upozorněte dítě na kriminální pozadí těchto skutků mezi dospělými a možnost stíhání případných aktérů
- při pravidelných návštěvách rodičovských schůzek se informujte nejen na prospěch Vašeho dítěte, ale i na zařazení dítěte v kolektivu, popř. na jeho chování o vyučování i mimo něj.
- promluvte o svých obavách s učitelem, ptejte se učitele na jeho názor na šikanu a nebojte se s ním spolupracovat.
- zeptejte se učitele, jestli se problémem šikany ve škole zabývají, jak šikanu zjišťují, jak následně postupují a zda sledují projevy chování i mimo vyučování

Varovné signály pro rodiče!
- za dítětem domů nedochází žádný spolužák ani kamarád
- dítě je zaražené, smutné a nemluví o tom, co se děje ve škole
- špatně usíná, zdají se mu hrůzostrašné sny, křičí ze spaní
- dochází ke zhoršení prospěchu, je nesoustředěné a často bez zájmu
- před odchodem do školy nebo při příchodu ze školy si dítě stěžuje na zdravotní problémy
- dítě často navštěvuje lékaře, má zvýšenou absenci, někdy i neomluvené hodiny
- do školy a ze školy chodí oklikami, může chodit za školu
- domů přichází s roztrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich
- často potřebuje peníze, ztrácí kapesné, kupuje fiktivní školní pomůcky a neplatí za obědy
- dítě může chodit domů hladové, přestože dostává svačiny a má zajištěné obědy ve škole
- nedokáže přesvědčivě vysvětlit svoje zranění
- nechce chodit na tělesnou výchovu, má odřeniny, škrábance nebo řezné rány, které se nedají uspokojivě vysvětlit
- je osamocené, s nikým se nebaví, nemá kamaráda, má často smutnou náladu, působí nešťastně a ustrašeně, stává se uzavřeným
- dítě trpí poruchami soustředění, je smutné natolik, že se u něj může vyvinout patologický smutek – deprese
- vyhrožuje sebevraždou, nebo se o ni dokonce pokusí

Rady při podezření na šikanování vašeho dítěte
- především ujistěte své dítě, že jste zcela na jeho straně, má vaši plnou podporu a může se spolehnout na vaši ochranu.
- zjistěte o útoku na vaše dítě co nejvíce informací.
- požádejte o pomoc ostatní členy rodiny.
- v případě vážného fyzického napadení nechte své dítě odborně ošetřit a neposílejte ho následující dny do přímého kontaktu s předpokládanými útočníky.
- obraťte se na školu, nebojte se o šikaně promluvit otevřeně, např. na třídní schůzce, možná nebudete sami.
- máte-li na ni podezření, spojte se s ředitelem školy nebo s třídním učitelem.
- pokud podáváte písemnou žádost nebo stížnost, mějte schovanou kopii dopisu.
- trvejte na osobní schůzce a neřešte celou záležitost pouze telefonicky.
- nebojte se požádat ředitele o přeložení dítěte do jiné třídy, případně školy.
- zkuste si ověřit poměry, které vládnou na jiné škole.
- pokud s vedením školy nenajdete společné řešení, nevzdávejte to, obraťte se na příslušný školský úřad nebo na školní inspekci.
- nechtějte po svých dětech, aby byly statečné a bránily se sami. Nemusí na to mít sílu.
- pomozte svému dítěti zvládnout psychickou zátěž a informujte ho, jak se vyhnout nebezpečným situacím (např. co odpovědět, jak reagovat na provokace a jak zvládnout situaci v případě ohrožení).
- v případě důvodného podezření na páchaní trestné činnosti na vašem dítěti informujte neprodleně Policii ČR.

Stane-li se vaše dítě obětí nebo svědkem šikany, mívá kromě strachu pocit studu a spoluviny, přestože se jí nezúčastnilo. Vždy svým dětem naslouchejte a nezlehčujte, co vám vyprávějí. Snažte se přesně zjistit, co se dělo. Pamatujte, že dítě bude hledat pomoc nejprve u vás !  

Nikdo nemá právo jakkoliv ubližovat ostatním a každý má právo se proti agresorovi bránit ! 
 
Záškoláctví
Záškoláctví je jednání, které lze chápat jako únik dítěte od něčeho, co mu nevyhovuje nebo ho přímo ohrožuje. Chodí-li dítě  tzv. za školu je to varovný signál, že se vyskytl problém, s kterým si dítě neví rady. Může to být nefunkčnost rodiny, vysoké nároky na dítě, problémy v dětském kolektivu, dokonce šikana, nezvládání požadovaných úkolů apod.
 
Rozhodnutí nejít do školy je většinou impulsivní jednání na nějaký problém, který se postupně vytratí a nastoupí strach z prozrazení či návratu. Dítě se dostane do svízelné situace, ve které je mu úzko a trpí. Nejdůležitější věcí v toto případě je zjištění příčiny.

O záškoláctví koluje několik lží. Není pravda, že:
• záškoláci jsou především děti líné
• hlavním důvodem záškoláctví je nezájem žáků o vzdělávání
• se vyskytuje jen ve „špatných“ rodinách
• záškoláctví je spojeno s nižší inteligencí žáků
• vina je především na záškolácích samých
• záškoláctví se téměř vždy odhalí
• nejúčinnějším prostředkem při řešení záškoláctví je potrestání
• škola dělá co může, řešit by to měli jiní (rodiče, děti, sociální pracovníci, policie)

Jaká je správná reakce pedagoga, když zjistí, že žák chodí za školu:
• zjistit důvody – vztah k vychovateli, k dětem, vliv party vrstevníků, přetíženost apod.,
• pokud je zapotřebí, snížit očekávání na výkon dítěte, rozložit učební zátěž,
• častěji kontaktovat rodiče a domlouvat společný postup na osobních schůzkách,
• pokud rodiče záškoláctví kryjí (což je trestný čin), domluvit se s lékařem a od rodičů vyžadovat omluvenky pouze na základě lékařského potvrzení.

Odstranění příčin může být dlouhodobý proces.  Každé dítě je jedinečná osobnost, která má své slabosti. Je nutné, abychom je pochopili a přizpůsobili svá očekávání a nároky. V rodině je pak velmi důležitý přístup. Nepomůže ani křik ani zakazování ze strany rodičů. Zde je zapotřebí vlídné slovo, ukázat dítěti, že se nemusí bát a že se Vám může svěřit. Jste jeho máma a táta, všichni jste rodina. Nenechte v tom děti samotné...

Děti a zbraně
Děti jsou přirozeně zvídavé a značný vliv má i televize, kde jsou zbraně přímo oslavovány. Výsledkem je to, že pokud dítě nalezne doma nabitou zbraň, je velmi pravděpodobné, že si sní začne hrát. Uvědomte si rizika spojená s existencí střelné zbraně v domácnosti.

Nejspolehlivější prevencí před úrazy dětí střelnými zbraněmi je jejich pečlivé odstranění z dosahu dětí.

     Ke zranění či usmrcení dětí neúmyslným výstřelem dochází nejčastěji ze zbraně, která byla v domácnosti jejich rodičů, nebo jejich kamarádů. Obvykle je taková zbraň v domácnosti k nalezení na snadno přístupném místě jako je ložnice, předsíň, obývací pokoj, případně v autě.

Pokud vlastníte střelnou zbraň, kontrolujte pravidelně, zda s ní děti nemanipulovaly – a to i v případě, že se domníváte, že k ní nemají přístup.

Naučte své děti zásadám zacházení se zbraněmi, i pokud Vy osobně žádnou nevlastníte – mohou se s nimi setkat u kamarádů, na ulici či kdekoliv jinde.

Pamatujte, že jednorázové opatření nesníží riziko úrazů střelnou zbraní – je potřeba kombinace výchovy, technických opatření, legislativy a zejména opatrnosti držitelů střelných zbraní.

Děti v nouzové situaci  
Naučte své děti, jak se telefonem dovolat pomoci ! Ujistěte se, že vaše děti vědí, kam volat v nouzové situaci a co říci.

Řekněte jim o různých nouzových případech. Připomeňte, že jim v takové situaci pomohou záchranná služba, policie a hasiči.

Naučte děti při telefonování následující postup :
1) zůstat klidný/á
2) počkat až uslyší oznamovací tón a poté vytočit jedno z tísňových čísel
3) volané osobě říci, co se stalo. Mluvit jasně a zřetelně
4) uvést jméno, adresu a telefonní číslo
5) po ukončení hovoru řádně zavěsit, aby se druhá strana případně dovolala zpět.

Umístěte čísla tísňového volání viditelně vedle telefonu, případně je navolte do paměti mobilního telefonu vašich dětí.

- 155 – Záchranná služba
- 158 – Policie ČR
- 150 – Hasiči
- 112 – Tísňové volání
- 156 – Městská policie

Ať šťastně a bez problémů proběhne celý školní rok. Rodičům pevné nervy a pouze příjemná překvapení od jejich ratolestí.

Bc. Ladislav Plochý
manažer projektu Bezpečné město
Odbor bezpečnosti a prevence kriminality
Magistrát města Plzně  

Zdroj : materiály Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR